Máta nať 50 g

MÁTA PEPRNÁ patří mezi nejpoužívanější léčivé rostliny a pěstuje se téměř na celém světě. Proti ostatním mátám je jejím nejvyšším kladem obsah mentolu, který příjemně chladí a znecitlivuje. Její hlavní uplatnění je u všech druhů žaludečních problémů. Zlepšuje chuť k jídlu, zastavuje zvracení a průjmy, uvolňuje žaludeční křeče i bolesti jater a žlučníku. Zmírňuje nadýmání, podporuje vylučování žluče a žlučových kaménků. Celkově uklidňuje a posiluje organizmus a celou nervovou soustavu.  Známé jsou dobré účinky na pohlavní impotenci u mužů a frigiditu žen. Využití našla máta také při prochladnutí a zánětech sliznice ústní dutiny.
Při vnějším použití zmírňuje svědění, podráždění pokožky a mírní bolest. Proto se osvědčila na výplachy při bolestech zubů a dásní, přičemž zpříjemňuje a čistí dech. Velmi dobře se uplatňuje jako přísada do bylinkových lázní na zmírnění bolesti svalů. Při inhalování nálevu léčí rýmu a záněty hrtanu a průdušek.  Máta je dobromyslná bylinka, kterou jako součást bylinných směsí můžeme užívat dlouhodobě, pokud ji však pijeme samotnou, je třeba kůru každých deset dní na týden přerušit.
Pojmenování máty (Mentha piperita) má původ v řecké mytologii. Minta byla nymfa, do které se zamiloval bůh podsvětí Hádes. Když se o tom dozvěděla jeho manželka, přeměnila Mintu na voňavou bylinu. Mátu si oblíbili Arabové, nacházíme ji v mozaikových výzdobách jejich paláců. Kytičku čerstvé máty nosili za pasem jako symbol přátelství a lásky, ale také jako prostředek proti hmyzu. Židé ji kladli na zem v synagogách, protože ji považovali za posvátnou bylinu.

Použitá literatura: Dionýz Dugas - Zdravý život s babiččinými bylinkami, Knižní expres, 2004
Dr. Johannes Gottfried Mayer, Dr. med. Bernhard Uehleke, Kilian Saum - Tajomstvá kláštornej medicíny, Ikar 2004